Reklama
 
Blog | Jan Šinglovič

Cesta tam a zase zpatky – Ghana

Letadlo pristava, par cestujicich tleska.. to uz jsem dlouho nevidel. Do pristaveneho autobusu se jako vzdy dostavam skoro posledni. Nerad se nekam tlacim, predbiham, ale ma to sve nevyhody. Zkratil bych si cekani na viza. Fronta na kontrolu pasu se tane do nekonecna, na chvilku jasam protoze si vsimam jedne daleko kratsi, pro ty, kteri viza nemaji. Do deseti minut jsem odbaven, resp. prevelen do jedne z tajemnych kancelari. Je to jinde nez loni, ale ceka me tam stejny pan "general", dusno a atmosfera. Neni si tam kam sednout, nervozne postavam. Prede mnou jen ctyri dalsi cekatele, jeden z nich chudak Kanadan s tremi malymi detmi. Hraji si, zlobi, general krici.. nevadi jim to. Otec je nervozni, ale ne tak, jak bych byl v jeho kuzi ja. Finovi zvoni Nokia, bere to, mluvi.. jedna z generalovych porucnic krici, nezabira to, severan je evidentne priopily, vyvadeji ho. Dusno se stejne jako rakosnickova mlha da krajet, general, ktery jakoby nahodou ma velke usi a je cely v zelenem stale cuci do papiru, ktere jsme vyplnili.

  Fin a Kanadan se mu nelibi. Druhy jmenovany nema letenku zpet a jeho oduvodneni, ze prijizdi za svoji zenou, ktera v Ghane vede nejakou neziskovku nezabira. Treti z cekajicich, tichy Portugalec, je urcite buddhista, vypada klidne i kdyz  nas vsechny predbiha nejaky africky cestujici, ktery se tu chova skoro jako doma.  Po hodine prichazim na radu, jsem upocenen a viza po 20 minutach dostavam. Platim za ne sto dolaru, cimz u me Ghana vede, jsem tak potrestan za to, ze jsem si je neopatril v Evrope.

Zavazadlo tentokrat nachazim neotevrene, matne si vzpominam na lonskou navstevu Accry, kdy me toto letiste odpanilo v jednani se ztratami zavazadel. Pul kilo vahy jsem tenkrat neuhadal, ani evidentne poniceny zip mi nebyl nic platny. Vychazim bludistem ven, laka me vidina sprchy a vecere. Nalada se mi lepsi hned pred vychodem, ceka snad tato skupina rastamanu na me? Ze by Bobo Ashanti? Maji turbany, tvary pripominaji haro Margaret Simpsonove.. Vsichni jsou obleceni do zelenych uniforem, smeji se, hraji na bubinky a tancuji.. Okolo plno lidi, vsichni se tlaci.. davam si tento tyjatr do souvislosti se skupinou rastu, kteri vevnitr cekali na zavazadla z dalsiho letadla. Ze by zajezd z Jamajky? Prijeli snad Wailers ci nekdo z dancehallovych kralu oslavovat padesatilete vyroci ghanske svobody? Nebo jsou tu jen kvuli jejich roots? Jedna cast Ghany nese jmeno Asante, je to snad domov teto sekty? S meditace me vytrhava napis "JAN – DODOWA", ktery ma jeden z pritomnych v ruce. Vracim se do pracovni reality a vydavam se jeho smerem. Ano jsem to ja, je to take on, vede me k dzipu a vyrazime do Dodowy kam jedu monitorovat dalsi projekt. To, ze je Ghana reggae raj mi dokazuje i radio, kde snad nic jineho nehraji.. velmi oblibeni jsou zde Culture, kazda treti pisen je od nich.

Po hodine a pul jsme na miste urceni, zabydluji se v hotelu plnem pavu ale take jejich hovinek. Tentokrat jsem vyfasoval pokoj velmi spatny, netece voda a smrdi to tam. Je uz dosti pozde ale veceri jeste dostavam, potkavam kolegyni Marian a diskutujeme o zitrku. Mame na praci jen par dni a nudit se nebudeme. Ukol je stejny jako vzdy, co nejdiplomaticteji a nejdukladneji zjistit jak zde projekt probiha, jake jsou problemy, do jake miry se porusuje eticky kodex WHO, atd. V Ghane jde opravdu o diplomacii, nebot zdejsi lide jsou oproti dalsim africkym zemim pysnejsi, maji lepsi vzdelani, svetovy rozhled. Nejradeji by rovnou jezdili monitorovat Evropu, na vse maji sve postupy. Da se rici, ze jsou dosti trvdohlavi.. resp., mluvme preseneji, setkavam se povetsinou s lidmi, kteri delaji vyzkum a tot je urcite zvlastni sorta. To, ze nas pred rokem porazili ve fotbale, letos skoro remizovali s Brazilii a prvni se v Africe osamostatnili od kolonizatoru neni vubec nahoda, jsou to zdrave sebevedomi lide. V me praci to prinasi komplikace, ale rekneme, ze prijemne.

Reklama

Druhy den rano nas prichazi cela delegace ghanskych kolegu privitat a vyzvedet, co presne jsme prijeli zjistit. Zitra ma prijet PI (Principal Investigator) projektu a citim, ze jejich poselstvi vlastne znamena nechodte do kancelare, dokud tam sefka nebude. Trocha asertivity s diplomacii a po dvou hodinach konverzace u caje se odebirame do nedalekeho zdravotniho strediska, kde projekt sidli. Od kazdeho zvlast si jeste napred schytavam posmesek ohledne lonskeho fotbalu, holt jsem se nemel tak vytahovat, Black Stars nam to opravdu natreli a de facto cesky tym vyradili. Koupil jsem si tu tenkrat  dres "Ghana"  a asi jsem tim nasim cutalistum prinesl smulu. Zapas jsem sledoval v Tanzanii ve spolecnosti dvou ghananu a bylo to opravdu neco. Mel jsem dres solidarne se slabsimi na sobe a nakonec prekvapene zjistil, ze "fandim" lepsimu tymu.

Veskere fotbalove navazky prechazim smichem a snazim se je navest na praci. Zacinam se zbavovat obecne takticnosti a pocinam vice mene davat prikazy, potrebuju najit to a ono, mluvit s tim a tou. Ceka na me statisticka, v Ghane pro me vzdy orisek. Je nastesti v projektu nova, takze si rada necha poradit co a jak s daty. Tym po chvilce zacina mluvit o jidle, vsudypritomnem fufu. Loni jsem ochutnal a nikdy nezapomenu, bylo to snad ma jedina otrava jidlem za tech par let tady dole. Fufu se pripravuje smichanim mouky z korene kasawa s vodou a tak dlouho se do toho mlati drevenou tyci, az je smes mekka a vlacna. Jestli si dobre vzpominam na chut, tak mam za to, ze smes take trochu musi kvasit, nebot je nakysla.  Takto upraveny bochnik se zaleje kozi polevkou a ji rukama. Chudak koza je ve tmavem vyvaru rozsekana doslova cela, i s kuzi.. pokud prichazite pozde ci nejste velmi za dobre s kucharkou, pak muzete v taliri objevit opravdove zazraky. Loni jsem to stesti nemel, k jidlu jsem zasedl az kolem pate, vyvar byl vlazny, plny kosti, slach, vnitrnosti a pekne jsem na to dojel. Letos fufu odmitam, stejnak vetsinou neobedvam. Ostatni kolegyalne prestavaji o jidle mluvit. Den utika, oplachnuti z kyblu, vecere, dve na Afriku slusna piva Gulder a spat.

Po nekolika dnech nezazivne prace si davame v sobotu dopoledne pauzu, vydavame se zpet do Accry, na trh. Jsem na africke mumraje a vedro zvykly, zdejsi neni nic neobvykleho. Ghana je vyhlasena svou vyrobou lnenych materialu. Marian plni svych osm tasek nekolik hodin, jsem tak otraven, ze si take porizuji dva metry a nechavam si expresne usit kosili. Deset dolaru i s praci je opravdova pohadka. Hledame Shito, jedna ze zalezitosti, ktere v Ghane opravdu miluji. Vezmete susene sardinky a krevety, rozdrtte je, smichejte s rajcatovou omackou, drcenymi chilli paprickami, cesnekem a ziskate tak lahodnou prilohu k jakemukoliv jidlu, mistni to obcas mazou i na chleba. Kupuji dve sklenice a tesim se, jak to nekoho v Evrope podaruji. 

Uteklo to jako voda, je nedele, den meho odletu do Zenevy. Stejne auto, ridic, cesta. Na letisti me ceka nemile prekvapeni v podobe zpozdeni letadla a desive, nekolik hodin se nehybajici fronty lidi. Zase to ubijejici dusno, dnes jen doplnene o nervozitu ne ctyr lidi a generala, ale tri set otravenych hlav a par zmatenych letistnich zrizencu. Do ruchu fronty se ozyva neci zvyseny hlas, vidim velkeho africana v uniforme, otvira obrovskou tasku jedne z nestastnic a vyndava ruzne ghanske artefakty.. halou se nese.. "this is pure bussines!"; spas se kdo muzes, generalisimus prohlizi tasky..

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama