Pochazim z Povrlu, male obce v
Ceskem Stredohori. Byla a myslim, ze stale je nejmensi vesnici v Cesku a na Slovensku,
ktera ma zimni stadion. Rikalo se, ze jsme nejmensi v
Evrope, ne-li na svete. U nas drive
kazdy bruslil, ucilo se to od prvni tridy na mistni zakladni skole, kazdy druhy
kluk ci chlap hral hokej. V 80. letech jsme tak meli druzstvo elevu, mladsich a
starsich zaku, dorostencu a tym dospelych hrajici krajsky prebor.
Tata, tehdy sam aktivni hrac, mi prvni brusle (takzvane šlajfky) poridil ve trech letech, ve ctyrech jsem uz mel "kanady", hned pak uz i
tehdy velmi moderni Botasky. Neumel jsem si je sice jeste nazout
a zavazat, ale s tim mi nekdo vzdy vypomohl. Prvni soutezni zapas (s oficialnim
rozhodcim) jsem hral ve ctyrech letech. Byli jsme tym uplnych pidi zmatencu. Treneri
nam na ruce davali ruznobarevne gumove pasky, cimz nam pomahali, abychom si
zapamatovali v jake "lajne" (formace,
petka) hrajeme. Neumel jsem tenkrat jeste cisla, ale pamatuji si, ze jsem hral
v ruzove lajne, coz byla ctvrta petka. Byla to ta, co se na led dostala tak 5x
za zapas, a v 70% pripadech dostala za tu minutu gol. Vzdy jsem byl hvezdou turnaju neb pokazde
vyhlasen nejmladsim hracem, za coz jsem si odnasel daleko vice darku nez hraci
vitezneho tymu. (Timto hlavne dekuji poradatelum turnaje, ktery probihal v Jablonci
nad Nisou v roce 1985, jejich krasnou velkou samolepku LIAZ mam stale v zive
pameti.) Nikdy jsem nedal v souteznim zapase gol, avsak jednou jsem jel sam na
brankare, otocil se a vida, jak se za mnou ostatni riti, jsem radsi sam upadl.
Nekdy jsem spadl neumyslne a neslo mi uz zpet na brusle, tak prijeli rozhodci a
museli mne zvedat. Vzpominam si, ze jsem si jednou na treninku tak pekne "udelal"
brankare, ze se o tom jeste tyz vecer tata dozvedel v hospode. Byl jsem proste
uplne ten nejmladsi a nejhorsi hrac z celeho tymu a byl jsem v nem jen kvuli
tomu, ze to prece treneri memu otci nemohli udelat, aby mne na zapasy
nekvalifikovali.
Pak, to uz mi bylo asi 6 a
hral jsem za mladsi zaky, prisel ten nejhvezdnejsi okamzik me hokejove kariery.
Hostili jsme tehdy soky ze Slovanu Usti nad Labem a dostali legendarnich 52
golu behem 60 minut, coz by se mozna mohlo kvalifikovat i ke Guinnessovi. Vim, ze ukazatel skore znacky Nisasport s tim
mel velke problemy a zastavil se na 39. To jeste nemluvim o casomerici a zapisovaci
do vysledkove listiny v jednom, ktery si nevedel rady kam driv skocit a kam jmena strelcu
psat.
Z brusli jsem pak vyrostl a
nejakou zahadou uz nove nedostal az do te doby, co jsem dorostl do tatovych omlacenych
umelohmotnych znacky JOFA. Drive jsem si myslel, ze detske brusle byly
nedostatkovym zbozim, ted si ale uvedomuji, ze to bylo asi tatovo strizlive rozhodnuti.
Dal jsem se tak na fotbal a tenis, ve kterych jsem byl nemene uspesny a me
jmeno je tak jiz nyni zapsano zlatym pismem v sportovni historii nasi strediskove
obce.
Jsem ten drak napravo
Apropo, pred tydnem jsem bezel
Kampalsky maraton a skoncil na krasnem ~5000. miste ze ~17000 zucastnenych. No reknete, neni
to veleuspech mezi temi antilopami?
Mam take pocit, ze jsem vyhral kategorii Cesi.