Komentáře: Jak jsem přežil Afriku

Od: WhiteShadow

WhiteShadow — Fri, 03 Jul 2009 17:19:17 +0000

http://www.whiteshadow.blog.cz
Velmi čtivé. Jako bych to viděl před očima. Tleskám
Jak řekl jeden velmi známý horolezec:
“ Nezáleží na tom, zda jsou naše zážitky dobré či špatné. Hlavně ať jsou intenzivní“

Od: Lucie Kolarova

Lucie Kolarova — Wed, 02 Jul 2008 23:48:13 +0000

taky jsem prezila
Vase africka anabaze je skutecne ctiva. A dobre vim, ze zatim je mnohem vic, co se skutecne stalo, litry potu a adrenalinu, hodiny vzteku i sebelitosti. Stravila jsem pracovne dva roky v Ugande, ted me ceka Ghana, uz to asi nebude ono, protoze mam 10mesicni dite, ale krome strachu z malarie, ktera je fakt hnusna, se i tesim. At se vam dari.

Od: Petra

Petra — Sun, 30 Mar 2008 15:21:18 +0000

Hm… 🙂
Zrovna vcera pozdeji vecer mi vypadly pojistky, nahodit nesly, k hlavnimu jistici jsem se nemohla dostat, „domovnik“ nebyl doma, mobil skoro vybitej, notebook taky, tepla voda netekla a byla mi zima… pripadala jsem si uplne ztracena a sama…
Dneska dopoledne se vsechno vyresilo a uz v tu chvili mi cela situace prisla trapna…. a po precteni tohodle se uplne stydim 🙂

Od: Toman

Toman — Sat, 09 Feb 2008 11:46:16 +0000

Tomu rikam nadherny sobotni rano,
venku azuro, k tomu tohle pocteni o Africe a tezkych zacatcich/podivnych koncich a mam chut na cigaro. Asi abych zasel do trafiky, na zizkove je jich hodne.. Kde se vlastne klika ta karma?:)

Od: Kacenka

Kacenka — Tue, 08 Jan 2008 18:18:44 +0000

chapati
hm, mali sme problemy s ugandsjyn pripojenim, tak sa mi toto podarilo precitat az teraz… Veeelmi pekne napisane…
Ja som mala niekolko slabych chvil vdaka blcham – zle sa to hlada, ked to clovek najde, zle zabija a vobec…
tak zdviham moje chapati k pozdravu ;o)))

Od: Martina

Martina — Thu, 13 Dec 2007 00:42:59 +0000

to JS
Nutite me premyslet a trochu bilancovat. Co jsem prosvihla? Nevyznelo to, ze jste z kamene. Vyznelo to lidsky. Na chlapa neobycejne pokorne (to je tema). Spis, co by nasledovalo, kdybyste se nevratil zpatky? Chci tim rict: pozna clovek, kdy jde o osobni klicovou vyzvu (mame tak pristupovat ke vsemu?)? Mel by clovek nelpet na sve tuzbe? Mel by mit ciste svedomi, ze pro vec udelal maximum a to, ze to stoprocentne nevyslo, ma take svuj smysl? Ma to cloveka nasmerovat jinam? Ja Vam rozumim, jen si kladu otazky. Ale rekl jste to temi odbockami. Hezky receno s tim vyhledem. Taky si myslim, ze by clovek mel za svou vec bojovat. Ale kdyz to nevyjde, nemelo by ho to zlomit. Chtela bych na nicem nelpet. Nekdy je zajimavejsi proces nez vyhrany boj. No, to je na dlouhou debatu. Asi o tom nekdy napisu blog 🙂 jinak je zajimave, ze clovek v jistych momentech vyhleda kostel. Nejsem v tradicnim slova smyslu verici a obcas si tam musim jit sednout a jen tak tam byt.

Od: honza vurbs

honza vurbs — Wed, 12 Dec 2007 09:21:02 +0000

Smekám:-)
Tohle obdivuju. Když se někdo pustí do takovýho dobrodružství a vydrží…

Od: JS

JS — Wed, 12 Dec 2007 08:32:53 +0000

To Martina
Diky moc. Ja byc si to opravdu neodpustil, myslim, ze takova rozhodnuti byvaji pocatkem konce daneho jednotlivce. Neco vzdat bez boje se pak muze stat v zivote pravidlem. Nemam patent na rozum, ale citim to tak. Ted se mi to povida.. Take nemusim zvladnout vsechno, ale to se tyka jen veci, ktere se me nijak nedotykaji.. treba stat se ministrem vojaku. Ale veci, ktere me ovanou, nadchnou ci ve me probudi nejaku vyzvu chci zdolat. Tenkrat jsem byl vlastne rad, ze jsem sve limity nasel, rekl jsem si, ze se vydam zpet (nejen geograficky) a vice tu cestu za sebou prozkoumam, treba tam byla nejaka skryta odbocka, ktera me dovede k mensim horam, ktere pak vylezu a budu mit take pekny vyhled. Mozna ten clanek vyznel, ze jsem zkamene, to doopravdy nee.. jen jsem se jednou proste zasekl a vubec nelituju.

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Tue, 11 Dec 2007 16:32:53 +0000

Tak takhle
zly sem to teda nemel. Mel sem jen silenej pocit osameni v obrovskym nepratelskym prostoru.
Podarilo se mi to zaplasit tak, ze sem se ponoril pod vodu.

Od: Martina Břeňová

Martina Břeňová — Tue, 11 Dec 2007 10:03:23 +0000

to JS
Je to jeden z nejzajimavejsich textu, jake jsem tu v posledni dobe cetla. Cte se to jednim dechem. Hodne jsem si z nej vzala. Mam podobnou zkusenost, i kdyz velmi, velmi mirnou oproti Vasi situaci. Nakonec jsem s vypetim sil taky vydrzela. Ale musim rict k te vete „Nikdy bych si v budoucnu neodpustil…,“ ze by to mozna nemelo byt tak striktni a nemel byste k sobe byt tak neuveritelne tvrdy. Jak rikam, mam to podobne, ale pomalu se ucim (a namlouvam si), ze proste nemusim zvladnout vsechno. Vlastne je strasne tezky si priznat, ze neco „vzdavam“. No, radit mi jde. Jsem rada, ze jste vydrzel a budu rada, kdyz zase napisete text o sve praci. Mimo jiné.