Reklama
 
Blog | Jan Šinglovič

Muslimsky underground

Mam velke stesti, dostal jsem se na ostrov Zanzibar jako ne-turista. Mesic se vcera v noci na obloze neukazal, coz znamena, ze konec ramadanu, svatek Idi Mubarak, "muslimske vanoce", budou az zitra. Chysta se velka party, 98% zdejsich obyvatel jsou muslimove a slibuji mi nezapomenutelnou oslavu.

Prijel jsem se podivat za mou finskou kamaradkou, ktera se zde pred ctyrmi mesici zamilovala do mistniho "beach boye" a utekla za nim. V pristavu me tak cekal rastaman Ricco a jeho pry budouci zena Jenna, finska to reggae zpevacka. Ukazalo se, ze Ricco je "padly" muslim, ktery se vydal cestou dlazdenou Jah, nechal si narust dredy, prestal dodrzovat i ramadan a zaradil se do zdejsi ruznorode dvouprocentni mensiny. V turistickych priruckach se Zanzibar popisuje jako prisne muslimska, uzavrena spolecnost, navstevnikum se sem nedoporucuje prijizdet v rijnu, kdy jsou mistni obyvatele zvlaste citivi na turisty v kratasech, zeny bez satku pres hlavu a vsudypritomne davy, ktere piji a jedi pred zraky hladovejicich a ziznicich rezidentu. Je pro me tedy velmi zajimave setkat se jakymsi zdejsim podzemim, mladymi lidmi, kteri na tradice povetsinou zapomneli a vezou se na turisticke vlne. Penize versus vira, zasadni otazka zdejsi spolecnosti.

Jen za prvi den jsem podobnych lidi potkal pres deset. Prochazime mestem Mji Mkongwe (slavny Stone Town, Kamenne Mesto), Ricco kazdou chvilku nekoho zdravi, "Jah love". Jeden kolemjdouci muslim ostreji prohodi "Babylon people", Ricco se otaci a neco krici svahilsky. Toto oboustrane nebylo zvlaste pratelske. Prichazime k jednomu z mistnich levnejsich hotelu, v male zahrade pred hlavnim vchodem sedi skupina pratel. Az na vyjimky maji vsichni tradicni muslimske pokryvky hlavy, nektere vsak skryvaji kratsi "dread locks". Ackoliv je pozdni odpoledne, vetsina z posticich se ma stale plno energie a zabava nevazne. Vsichni mluvi o nadchazejicim svatku, bude se parit. Ptam se co a jak a dozvidam se, ze v jednom mistnim podniku usporadaji reggae party a poradne se "vozerou". Divim se, vzdyt jste muslimove..? Ano, ale ramadan byl dlouhy a ted je cas slavit. Allah neni proti tomu, aby se lide radovali.. Jen se to nesmi prehanet. Zajimava to vira, vzdy jsem myslel, ze muslimske tradice a uceni se tu bezezbytku dodrzuji, Zanzibar byl pro me nejmene jako Saudska Arabie, ne-li Afganistan za Talibanu. Ne az tak doslova; zde to jen doziva a jestli kouzlo ostrova prezije pristi dve gerace, pak jen jako skanzen pro turisty. Zda tomu nahodnou uz tak neni..Ostrov koreni byl vzdy krizovatkou mnoha kultur. Nejdrive ho ovladli arabsti otrokari, pote se hodil vsemoznym moreplavcum, za Prvni svetove valky se sem hrnuli Nemci a v sedmdesatych letech minuleho stoleti pripadl k pevninske Tanzanii. Vzdy byl bohaty, odbojny, misto cileho obchodu. Ted, kdy turismus vynasi vice se ze Zanzibaru stala zoologicka zahrada.

Je jiz noc, mesto neuveritelne ozilo, vsichni hoduji a raduji se. "Na byte"se schazi zajimava spolecnost. Ricco, Jenna, Malik (barman, ale hlavne hiphop zpevak) a Nini (poulicni prodejce masajskych sperku, jediny z nas, kdo ramadan dodrzuje). Ricco vypravi, jak se ctyri roky zivil jako "bush doctor" (prodejce drog) a bali kensky hasis. Debata se staci k tematu vezeni, kde stravil ctrnact dni. Jenna se toho chyta a zdejsi kriminal popisuje. Jeden jejich kamarad je zavreny (kradez fotaku) a zitra je soud. Museji sehnat neco kolem 120 dolaru, aby uplatili policisty, soudce a dostali ho ven, hrozi mu sedm let. Kamarad za katrem pry pri minule navsteve brecel, vypadal poucen, "kolegove" z cely se jej pry snazili znasilnit, je jich v mistnosti pres dvacet; rano k jidlu jen kase, k obedu ugali (kukuricna mouka povarena ve vode) a fazole. Z potrebnych penez maji jen polovinu a tak dohanime zbytek. Domlouvaji se, jak hned zitra v sedm hodin rano vyrazi k soudu a zaridi vse potrebne, ja se tam nechystam, tanzanskych instituci/korupce mam uz pokrk.

Reklama

Rano vstavam jako prvni, je neco kolem devate.. hodinu po zacatku soudu.