Skolu v
Usti nad Labem zalozilo nekolik mladych podagogu s jasnou vizi toho, kam ji
chteji vest. Nejmarkantnejsim rozdilem
mezi statnimi a timto ustavem byl skoro vysokoskolsky system, ktery vedl
studenty k samostatnosti a zodpovednosti. Do skoly se, alespon v jejich
zacatcich, chodilo povinne jen z 75%, pokud jste svoji ucast na danem predmetu
prehoupli nad tento limit, pak jste, pokud si dobre vzpominam, nemuseli
dokladat zadne omluvenky. Ucitele tedy
zaky museli motitovat k pritomnosti kvalitou svych prednasek a v naproste
vetsine pripadu se jim to povedlo, sem se proste chodilo rado. Vysvedceni, (hodnotilo se nejdrive slovne, pozdeji
kombinovane) se vydavalo 3x do roka a dalsi z vysokoskolskych podobnosti bylo
rozdeleni vyuky na zakladni kostru predmetu, na kterou si zak nabaloval obory
volitelne, kazdy podle sveho zajmu. V dobe meho studia na teto skole se napriklad
dala navstevovat Revolverova literatura (ovlivneno casopisem Revolver Revue –
prednasel Petr Micka, v te dobe grafik, zpevak a performer), Dejiny umeni
zamerene na hudbu (prednasel renesancni clovek a neprehlednutelna bytost Vladimir
Franc) ci filosofie (nynejsi divadelni reziser Karel Tomanek). Dalsimi zajimavostmi
byla napriklad hra na ruzne nastroje a divadlo. Samozrejmosti bylo pokryti pozitivistickych
ved, umeni, literatry, nejmene peti svetovych jazyku, nabozenstvi, programovani
v Pascalu (na 386 – tomu se uz ani neda verit), sportu a mnoha dalsich. Student,
pokud mel jiz jasno, si vybiral predmety podle toho, na jakou univerzitu se
chtel dostat. Mohl se take intenzivne pripravovat na maturitu jiz od prvniho rocniku,
samozrejmosti byly pripravne kurzy ze vsech hlavnich predmetu.
Skola
poradala kazdorocni DivSouS (Divadelni festival soukromych skol), tyden vyborne
zabavy a nejen te umelecke, skateboardove zavody, vylety, sportovni kurzy a
prednasky. Tak k nam pred 12 lety zavital dnes vehlasny umelec Jiri Cernicky,
prave se navrativsi z Afriky, kam vezl sve proslule Slzy pro Afriku.
Nikdy
by me v pocatcich nenapadlo, ze si tuto skolu vezmu do hrobu, zanikla prave mym
rocnikem. Na vine byl nezajem novych zaku, skola nemela ve meste a okoli dobrou
povest, proslychalo se, ze je rajem narkomanu (smeli jsme pred budovou kourit,
v te dobe neslychane), ze reditel je blazen (= rad jezdil na inlinech, hral
vsude mozne na trubku a ridil skolni pografitenou S120) a jine blbosti.
Nejvetsi ranou byl asi clanek uverejneny v regionalnich novinach, ktery
popisoval jednu studentku prodavajici drogy.. Ackoliv se skola s denikem
soudila a spor po letech vyhrala, dobre
jmeno si jiz zpet nevybojovala. Problemem take logicky zacinaly byt finance (i kvuli tomu, ze soukrome skoly
dostavaly na studenta mensi prispevky nez ty statni) a tak nas posledni rok
ucitele, zivici se jiz nekde jinde, oducili zdarma. Maturitni vysvedceni jsme slavnostne dostali
na Komari vysce na hrebenech Krusnych hor, kam nas symbolicky doprovazel i
fotograf z dotycneho deniku… tak se jim to precijen povidlo.
Mam
pocit, ze kdyby skola existovala v teto
dobe, pak by se prosadila a udrzela, lide jsou snad otevrenejsi novym napadum a
pristupum, snad uz i chapou, ze drogy jsou problemem cele spolecnosti, ne jen
te casti, ktera navstevuje soukrome skoly (kolik % to nyni asi je?). Budu si ted protirecit, kdyz reknu, ze porevolucni
spolecnost nebyla na tento typ skoly pripravena.
Snad nebudu moc troufaly, kdyz na zaver napisu, ze by se
"ludus system" mohl stat inspiraci pro dalsi skoly, ci treba i celeho
sektoru, ktery podle meho, i pres cerstve reformy, stale tape.