Asi to znate kdyz jste mladi prostopovali a ted mate chut to vse vracet, brat cestovatele domu, prat jim pradlo, davat najist, neco zajimaveho se dozvedet. Zastavil jsem, v aute zabava, u patniku to muselo byt horsi. Byl to kluk, na pohled sympatak, sam. Z Mexika? Co tady probuh delas? Navsteva u znameho, trocha cestovani po Alpach.. nic vic, vzal jsme ho tak 10km a bylo to, konec. Klapka, strih -za vice jak pul roku email od neznameho Raula z Oaxacy. Haj maj frend, bla bla. Posli mi adresu, poslu ti to, co jsem slibil.. Co jsi slibil? Ale ja ziju ted v Tanzanii, to nemuze dojit. Mensi strih. Posta v Mtware, maly listek at si prijdu k okynku.. tam ceka balik cely polepeny znamkama Mexico. Uzasny pohled, vevnitr tajemstvi. Mexicke koreni do jidla a piva. Pribalil jeste nejake letaky o meste, spolecnou fotku s japonskou pritelkyni a pozvani k nemu.
Vzpominam na ty lidi ve Francii, Spanelsku, Holandsku, Svycarsku a jinde, kteri nas brali – takovou otrhanou verbez. Nekteri rikali, ze jsme silni hosi z vychodu, kdyz cele dny tahame ty bagly; nekteri nas zvali na pivo a pak osahavali stehna a tahali domu, nekteri nas dovezli na koncert, nechali prespat, vyprali, dali mapu, odvezli na nejake dobre misto; nekteri dali do klobouku neco navic; nekteri neco slibili a pak nesplnili; nekteri se nas bali a stitili; nekdo nam namasiroval ztuhla zada, prokecal noc pod hvezdama a rodila se z toho budoucnost; jini nam kupovali cokoladu s tim, ze probreceli srpen 68 pri pohledu na tanky v Praze.
Asi o 3 roky pozdeji mi Raul pise, jak to vsechno bylo. Jak moc byl vdecny, ze jsme jej “zachranili”.. Pry v horach zabloudil, zastihla ho bourka a nejaky sesuv pudy, tak tak, ze prezil, dobelhal se na silnici, stopoval hodiny a pak jsme mu zastavili my, tri smradlavi cesi ve stare fiatce, rozesmati a spokojeni. Piseme si dodnes, slibuje, ze mam v Mexiku u more volny bejvak, muzu zustat jak dlouho chci. Porad mi chce posilat nejaky baliky, ale ja se tomu vyhybam. Stale bych radsi vracel nez bral.